Zvířetníkové světlo
Světelný jev způsobený meteoroidním komplexem
Zvířetníkové světlo je slabý kužel světla obklopující Slunce a vedoucí v rovině ekliptiky směrem od něj až ke zvířetníkovým souhvězdím. Jeho jasnost se snižuje s roustoucí úhlovou vzdáleností od Slunce, ale pak znovu trochu stoupá (protisvit) ve vzdálenosti několika stupňů od tzv. antisolárního bodu, ve směru spojnice Země – Slunce, promítnuté dále k Zemi.
Co způsobuje tento jev? Jedná se o odražené sluneční světlo od pevných částic v meziplanetárním prostoru. Protisvit je způsoben zpětným rozptylem světla ve směru k antisolárnímu bodu. Spolehlivým důkazem toho, že se jedná o sluneční světlo, je spektrum zvířetníkového světla, které se neodlišuje od spektra slunečního.
Složení
Zvířetníkové světlo se skládá z drobných prachový částeček o velikosti 1 – 10 µm. Jejich dráhy jsou často ovlivňovány tlakem slunečního světla. Částečky menší než 1 µm jsou rychle odpuzeny, ale i na desetkrát větší tělesa síla tlaku slunečního světla působí.
Bylo zjištěno, že by tělíska měla být spíše protáhlá než kulovitá a měla by být z uhlíkatého nebo křemičitého materiálu. Hmotnost průměrného zrnka by se měla pohybovat v rozmezí 10−8 až 10−12 g. Jsou velmi tmavá, odrážejí méně než 4 % dopadajícího světla. Zbytek dopadajícího záření zahřívá tělíska, takže jsou velmi horká. Průměrně 1300 K. Jen ty úplně nejmenší tak vysokou teplotu nemají. Když se takové těleso přiblíží ke Slunci na 3,5 až 4 jeho poloměry, vypaří se.
Celková hmotnost všech zvířetníkového oblaku je 1019 až 1020 g, což je srovnatelné s hmotností jedné, nepříliš velké planetky.
Původ a zánik
Částice zvířetníkového oblaku padají pomalu do Slunce. Ročně zanikne asi 1014 g zvířetníkového oblaku. Při celkové hmotnosti oblaku (1019 až 1020 g) by to znamenalo, že oblak je jen velmi krátkodobá záležitost. Proto musí být neustále odněkud doplňován. Jeho původ určitě není v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Sondy, které v této oblasti měřily koncentraci malých částeček, nic neobvyklého nezaznamenaly. Zdroj těchto tělísek musíme tedy hledat blíže Slunci. Částečky zvířetníkového oblaku pocházejí z návštěv komet. Z jejich ohonů a vůbec všeho, co se vypařilo a opustilo jejich jádro.